Historie školy

   Historie školy v Dolním Újezdě se píše od roku 1788, kdy byla otevřena první školní třída. Rozhodla o tom školská komise, která navštívila v roce 1788 obec Dolní Újezd a ustanovila na základě šetření zřídit v obci školu díky tomu, že byl v obci velký počet školou povinných dětí. Brzy byla škola postavena v blízkosti místního kostela.

   Z dochovaných školních výkazů je patrno, že každým rokem školu navštěvovalo více než sto dětí. Největší počet dětí bylo z Dolního Újezdu, druhý početnější zástup dětí docházel do školy z Tupce a nejméně pak z Trnávky. Dozor nad tehdejší školou zpočátku vykonával farář, neboť patřila církvi. To však trvalo do roku 1869, kdy bylo říšským školním zákonem upraveno postavení školy. Podle něj bylo stanoveno, že nejvyšší řízení veškerého vyučování, výchovy a dozoru přísluší státu.

   Stará školní budova se stávala stále více nevyhovující zejména pro velký počet dětí, ale také pro své tmavé a vlhké prostory. V roce 1874 byla vystavěna nová budova školy tak, jak ji známe dnes.

   Zlé časy nastaly pro školu, stejně tak jako i mnohé jiné, v období 1. světové války. Obrat k lepšímu byl zaznamenán v době vzniku Československého státu. Škola prošla několika stavebními úpravami, zanedbáváno nebylo ani její okolí. Vedení školy se v té době ujal Antonín Frólich – Frel, který se později zapsal jako nejvýznamnější rodák Dolního Újezdu. Na škole působil 31 let, byl uznávaným regionálním historikem a dlouholetým redaktorem listu Záhorská kronika.

   Druhá světová válka znamenala pro školu další těžké období. Podle zápisu bývalého ředitele školy Jaroslava Mádra v Kronice obce Dolního Újezdu, muselo být vyučování ve škole zcela podvoleno německé cenzuře. Ze školy bylo odstraněno vše, co nacisté považovali za nepřátelské. Bylo zavedeno povinné vyučování německého jazyka. Při oslavách visel na škole prapor s hákovým křížem. Někteří učitelé byli gestapem zatčeni a odvezeni přímo z vyučování. Mnozí byli nasazeni na nucené práce. Na konci druhé světové války sloužila budova školy jako ubytovna pro vojsko. Od okamžiku osvobození, tedy od května 1945 se po úklidu obce začalo ve škole opět vyučovat. Po druhé světové válce byla při škole zřízena také mateřská škola a škola se stala čtyřtřídní pro velký počet žáků.

   Od roku 1960 se ve škole vyučovalo od 1. do 5. ročníku ve třech třídách. Počátkem let sedmdesátých byla škola opravována, především však za pomoci rodičů žáků a obyvatel obce. Dolní Újezd se také stal střediskovou obcí pro Staměřice a Skoky.

   Dnes již naprosto nezbytná školní družina a školní jídelna nebyly v minulosti součástí školy. Staly se jí až na konci roku 1980, kdy tuto situaci vyřešila nová přístavba školy.

   Klesající počet nově narozených dětí v obci však způsobil ve druhé polovině osmdesátých let, že se škola změnila z původně čtyřtřídní na trojtřídku a po roce 1989 na dvojtřídní. V této podobě pracuje dodnes.